V lesoch na Valašsku, tam gde lišky dávajú dobrú noc a jedeň by sa bál v noci vystrčiť z chalupy nos, už od pradávna žily bytosti záhadné, kúzelné, no nedy aj děsivé. Staříčci s nima děcka strašili, gdyž ležaly večer na peci a žadonily, že chcú nejaký ten strašidelný příběh slyšeť. Aj gdyž to staříček vyprávěl, enem aby děcka trochu vyděsil, aby dobrotu sekaly, aj tak v kútku dušičky věděl, že neco pravdy na tem asi bude, gdyž mu to už jeho staříček vyprávěl.
Takýchto nadpřirozených bytostí běhá po Beskydách aj horách okolo plno. To, že sa na Radhošťu scházajú na svatého Jána čarodejnice a rajtujú tam s čertama až do rána, sa ví dávno, a proto sa málo gdo odváží podniknúť tam při měsíčku výpravu. Né všecky bytosti byly ale zlé, nekeré aj pomáhaly, no ale dycky sa ví, že pomáhajú dobrým luďom a tem, co lakotú oplívajú a nikemu nic dobrého nepřejú, nastavíja zrcadlo, a tak sa to všecko zlé jim samým vrátí. Poďme sa teď podívať na všecky bytosti, keré by mělo každé Valášče znať, aby vjedělo, s kým má tu česť, až dom potáhne až po klekání, gdy už sa smráká a nedo neznámý sa k němu na cestě přidá.
Klekánice/Polednice
Tož to je ta první, kerú možeš po klekání potkať. Že nevíš, co to je klekání? No tož poďme na to pomalu. Znáš ty dřevěné zvoničky, keré sú na dědinách? Tož v tech sa zvonilo na večerní modlení, u kerého sa klekalo. Tak nejspíš vzniklo aj to podstatné méno "klekání", nebo "zvoní klekání". Zvonilo sa aj gdyž nedo z dědiny umřel, a to bylo v jiný čas. Nám babička dycky pravila, ať už sa berem dom, jak bude klekání. No a gdo stařenku neposlechl, mohl sa po cestě potkať se stařenú, kerá tu hodnú stařenku enem z daleka připomínala. Byla děsivá a děcka, co neposlúchaly, večer po klekání strašila, nedy aj chytala. A tak vzniklo aj její méno - Klekánice. Té, co chodila po poledním zvóněním, sa pravilo Polednice, kerú dobře známe od K.J.Erbena.
Rarášek/Špírek
Tož to je zajímavá postava, jen co je pravda. Je to bytosť, kerá sa vylíhne z vajca od černé slépky. No ale né enem tak nejaké, celé je to o dosť složitější. To vajco mosí Valach po 9 dní a nocí pod levú pažú nosiť, nerozbiť a ani na chvílu nevytáhnúť. K temu sa ani myť a česať nemohl, ba dokonce sa Pána Boha zřécť musel a s modlitbama na dobro přestať. A že sa z něho vylíhne "dobrák", tož to ani dúfať nemosíš. Přeca enom to je čertovský skřítek.
Temu, co ho pod pažú nosil, slúží a co mu nakáže, to udělá. Uměl poradiť, gde sa zakopané peníze ukrývajú, dokázal léčiť ludi aj dobytek, no ale takéj dokázal jiným uškodiť, jak mu pán poručil. Jak sa nejakému hospodářovi až moc dařilo, už sa o něm pravilo, že má isto istě doma Špírka. Zdálo by sa, že je Špírek v moci vlastníka. Ve skutečnosti temu bylo naopak. To on svojho pána ovládal. Jak to Valachovi došlo, často sa ho honem zbaviť chtěl. Prvnímu, co Raráška "vyseděl", sa to ešče povédlo, aj temu druhému, co ho dostal. Ale ten třetí už měl smolu, temu už duša peklu dočista propadla. Našli sa aj tací, keří sa snažili nad ním vyzráť, k černé slépce ho uvázali nebo do sklénky narvali a na strom pověsili. Esli to ale pomohlo a jejich dušu očistilo, to už sa dneska nedovíme.
Čarodejnice
Nedy bývajú aj dobré, ale to není případ tych, co na Valachách přebývaly. Bylo těžké je poznať, lebo sa chovaly jak ostatní roby z dědiny. Pracovaly a vedly svoje hospodářství. Gdyž ale chtěly, dokázaly dobytek súsedom očarovať a sobje na jejich úkor přilepšovať. Gdyž sa člověk ale před jídlem přižehnal, třeba taký koláč z trhu sa rázem v kravinec změnil, pak bylo jasné, že byl čarodejnicú pečený.
Každá měla čarovnú knížku a scházala sa pravidelně s ostatníma erdekbabama, aby sa předháněly, kerá luďom víc poškodila. Na takých sněmoch ich čerti doprovázeli a tancovali tam s nima až do rána. Praví sa, že v Byskydoch sa nejčastěji na Radhošťu a na Tanečnici scházali. Aj čarodejnicu odhaliť bylo možné, ale všecko to záviselo od víry ludí, keří sa k Pánu Bohu obracali. Při mšách sa to dalo nejsnáz, většinú v období od svatej Lucie až po Boží hod. No ale gdo by si chtěl s takúto mocnú babú dávať dostaveníčku a prstem na ňu ukazovať, gdyž aj tebe mohla v leccos proměniť?
Slibka/Húkalka
Lesní panna, kerá svojmu slibu za života nedostála, ať už věrnosť svojmu milému porušila nebo před svaďbú zemřela. Túlá sa po lesoch a volá na statné Valachy "huhuhu"! Láká je k sobě, leká je tak, až řeč ztratíja. S drvoštěpama po nocách tancuje, až je ke smrti utancuje. Člověk sa jí mosí vědomě brániť a odolávať a její volání neposlúchať. Je to o to těžší, že nedy sa za ptáčka vydává, co líbeznú písničku prozpěvuje.
Mora
Aj tož to je velice strašidelné stvoření, lebo sa už jako děcko narodí. Pozná ju matka enem tak, že má plnú hubu zubú. Pravilo sa, že podle teho, co mu jako první do pusy dá, tým sa pak bude živiť. Gdyž to nepoznala a dala děcku mateřského mléka napiť, chodila pak Mora na ludi. V noci opúšťal duch Mory její tělo a měnil sa v bílú myš nebo v černú kočku. Tak aj tak, lezla luďom dom a škodila jim. Sála krev nebo matkám mléko, přiváděla je v noci na zlé sny a na hrudníku je tlačila. Nedo pravil, že mosíš pojesť neco spáleného, aby sa ti vyhnula. Jiní zasejc stavěli k jizbě březovú metlu průtím hore, aby sa před ňú ochránili. Vysvobodiť ju nešlo, tož bylo lepší ju ani neodhalovať, jináč by ťa zardúsiť mohla.
Vodník
Asi není nigdo, gdo by tuto pohádkovú postavu neznal. To, že je zelený, z levého šosu mu kape voda, bydlí všude, gde je voda a že topí lidi a sbírá jejich dušičky do hrnečkú, ví každé malé děcko. Ale že to mohl byť aj dobrák, kerý dobro dobrem oplácal, ví málo gdo. Sice lákal cérky na barevné pentličky a gdyž sa mu zachcelo, škodil komu mohl. Ale asi aj lásky byl schopný, gdyž aj ženu a děti měl. Dokonce sa praví, že sa občas do sebe vodnická cérka a člověk zamilovali. Dokonce aj peníze půjčil, gdyž ho nedo požádal. Těžko praviť, esli to je hodná nebo zlá bytosť, asi jak si gdo zaslúžil.
Tož sa tak dívám, že je tech bytostí tolik, že byste z teho dneska ani nespali, tož to rači dáme na víc částí. :)
Ešče vám k temu chcu enem řécť jedno. Možná sú to enem smyšlané bytosti, pohádky a pověsti, ale né nadarmo sa praví, že pohádky vznikly, né aby děcka usnuly, ale aby sa dospělí probudili...
Esli si chceš s kúzelnýma bytostma užiť zábavu, možeš si s děckama zahráť aj pravú valašskú hru Zatúlané poklady Valašska. A gdyby ťa zajímaly aj různé příběhy a víc informací o jednotlivých postavách, mrkni na knížku Kouzelné bytosti zpod Radhošťa, z kerej sme sa pro tento článek takéj inspirovali.
