Neco málo o nás

Jak to všecko začalo

• Sme Klárka a Tom. Potkali sme sa, zamilovali a zjistili, že sdílíme ne enom lásku jeden k druhému, ale aj k našemu rodnému Valašsku.
• Sme hrdí na to, že sme Valaši. Tož sme sa shodli, že bysme raz chtěli dělat neco, co by všeckým ukázalo, jak je tu u nás krásně a eščě nás to aj bavilo.
• Začali sme si teda hledať pěkné látky a kresliť návrhy s valašskú tématikú a navrhli první výrobky.
• Ze začátku sme sa zaměřili na výrobu ponožek, tašek, rúšek a relaxačních polštářů.
• Všecko si navrhujem sami a vyrábjajú nám to šikovní ludé přímo tady na Valachách, nedo od Zlína, nedo od Rožnova, nedo od Klobúk.
• Hlavně proto, že máme našu zem rádi, chcem všecko dělať s ohledem k ní a také podpořiť českú ekonomiku.
• Tož a je nám lúto, že už málo gdo mluví valašsky a nezná valašské zvyky, tož to chcem týmto eshopem pjekně oživiť.

 

V čem sme iní

• Víme, gdo naše produkty vyrábjá.
• Chcem zachovať valašské tradice a zvyky.
• Vybíráme si dodavatele mezi místníma výrobcama.
• Vkládáme do výrobkú trochu teho moderního pojetí.
• Většina výrobkú sú vyrábjané přímo na Valachách.
• Chcem podporovať české hospodářství a hlavně to lokální.
• Záleží nám na našem okolí a luďoch, s kerýma spolupracujem.
• Chováme sa s úctú k přírodě a všeckém, co raz předáme našim děckám.

 

Neco málo o nás

O Tomovi

Pocházám z Hážovic u Rožnova pod Radhoštěm, gde sem trávil celé dětství. Už od útlého vjeku sem chodil do Valašského súboru písní a tancú Radhošť, v kerém sem protančil 9 let. K folkloru mňa přivedla rodina odzemkářú ze strany mojí mamjenky.

Při studiu na Vysoké škole Báňské v Ostravě (fakultě ekonomické) sem si začal všímať, že sa odlišuju od svojich vrstevníkú rozdílným vnímáním podnětú ze svojeho okolí. Na navazujícím studiu sem otevřel svoju první provozovnu, kerú byla úniková hra ve Valašském Meziříčí. Z prvního spontánního nápadu vznikly další, od pravidelných šifrovacích her, až po založení firmičky pořádající takéto hry pro iné firmy aj veřejnosť. Po dokončení inženýrského studia sem nastúpil do korporace, v keré sem nejakú dobu měl na starosť výrobní linky a potem dělal aj controlling. Za tu dobu sem si stihl uvědomiť, že chcu v životě vytvořiť neco hmatatelného, co bude měť dlúhodobé trvání.

Přes všecky úspěchy mňa ty největší potkaly až s Klárkú. Nigdy bych nevěřil, jakým zázrakem sa možú dva ludé potkať a zamilovať. Byli sme spolu enom chvilu, gdyž přišlo první uzavření hranic a my doma začali uvažovať, co krásného bysme vytvořili néenom pro sebe a ludi kolem nás, ale aj pro další generace. Napadlo nás Valaškování. Myšlenka měť enom e-shop s ponožkama sa postupně začala měniť a my začali podporovať lokální výrobu na Valašsku. Celé sa to spustilo před Vánocama v roce 2020, no to sem ešče netušil, jak sa všecko do roka obrátí – naščestí k lepšímu. Nebyl temu ani rok od založení Valaškování a do života nám vstúpilo děvčátko, keré si celý proces vzalo do svojich ručiček.

Praví sa, že každý by měl měť nejaký sen, kerého by chcel dosáhnúť. Tým mojim je néenom dalej sa věnovať svojí rodině a Valaškování, ale také vytvořiť domov, kerý by to všecko spojoval, neboť Valaškování je už včil v nás.

 

O Klárce

Já bych svůj život shrnula do jednoho slova, a to je ZÁZRAK. Gdyž sa otočím a podívám sa, čím všeckým sem mosela projíť, abych došla až sem, jaké puclíky do sebe mosely zapadnúť, tak sa mosím fakt smáť. Jasné, že sem sa kolikráť rozčilovala a bečala, jak mně život dává po čuni, ale teď vidím, že to všecko mělo nejaký důvod, a tým bylo potkať Toma, založiť Valaškování a porodiť Rozárku. Kam to pude dál, to sa uvidí. :)

Můj život sa od 13 rokú točil kolem jedneho snu – Irska. Zamilovala sem sa do ňho v hodině angličtiny na základce tak, že bylo enom otázkú času, gdy sa sen stane skutečnosťú. Přišlo to, gdyž sem to vůbec nečekala, jak to ty zázraky majú ve zvyku. :)

Dostudovala sem vysokú v Brně a najednúc mně zostala už enom práca na plný úvazek, kerú sem při prezenčím studiu dělala a začala sem sa asi nudiť nebo co. Nebavilo mňa už stavěť vzdušné zámky v korporátu, tož sem aj coby inženýrka ekonomie skončila na pracáku. Pak sa mně dostal pod ruky projekt, kerý mňa nadchl tak, že sem si otevřela svoju Pracovnu ŽENY s.r.o. v Brně. Ten fungoval dva roky, z toho rok sem ho řídila z Prahy, kam sem sa odstěhovala dělať pro ně dalších tisíc prací, jako třeba evenťáka. No zhodú všeckých okolností a díky mojí důvěřivosti liďom (kerá mňa doteď přes to všecko nepřešla), sem mosela moje brněnské děcko zavříť ve chvíli, gdy konečně začalo neco vydělávať. Nemohla sem najíť bývání ani prácu, tož sem si po 16 rokoch splnila sen. Vzala sem všecku odvahu a odjela do Irska na týdeň sama cestovať. Příroda Irska, útesy, moře, vítr... mně učarovalo tak, že sem sa tam hneď měsíc na to přestěhovala a zostala tam rok a půl. Tam sem rozjela kariéru baristky a zamilovala sa do kávy. Celý můj pobyt tam provázel jeden zázrak za druhým. Je to čarovná zem, kerá mňa dovedla k sobě samé. Trávila sem plno času o samotě, meditovala a cvičila jógu, cestovala, zpívala, povídala si s přírodú, prostě sem hledala, gdo vlastně su. A našla sem! Došlo mně, jak mně chybí rodina, přátele a domov. Tož sem sa v zimě 2019 vrátila na Vánoce dom a na cestovatelské seznamce, gde sem dala fotky z Irska, mňa oslovil gdo iný, než můj Tom. :) Napsal mně v jedné zprávě, proč si hledám prácu, gdyž su tak stará, že mám jíť rovnú na dúchod. No a tým svojim humorem mňa dostal. Snáď to teda myslel ze srandy. No aj gdyby ne, gdyby sa nám podařilo rozjeť Valaškování tak, že bysme mohli jít do důchodu už za pár let, vůbec bych sa nezlobila. :) No a pak už to znáte z Tomova vyprávjení. A že nejsu nejmladší, tož sme sa rozhodli na nic nečekať a založiť pravú valašskú rodinu. Moja rodina pocházá z Klobucka, no enom nigdy netančili a nezpívali, tož to snáď s Tomem ešče doženu, protože sa mně to velice lúbí.

Nakonec sem zjistila, jak je mně dobře tady na Valachách, tady u nás doma. Že nemosím cárať po světě, že u nás je přece enom nejkrásněji a ludé, věřte mně nebo ne, sú tu otevření a dobrosrdeční. Mosela sem to vzať přes Brno, Prahu a Irsko, abych našla domov a lásku tam, z kama pocházám. Tam, gde sú dobří ludé a příroda, kerá mi tak moc připomíná Irsko. No enom mně to moře chybí. Teď už enom sním o krásném místečku negde u lesa s potúčkem, gde bysme mohli postaviť domeček s prodejničkú aj kavárničkú a vychovávať to naše malé sluníčko daleko od zmatkú dnešního světa. Ale všecko sa děje z nejakého důvodu a dycky v ten pravý čas. Teď enom pozoruju v přítomnosti, jak ty puclíky pořáď zapadajú přesně do sebe.