Valašské přísloví aneb jak sa pravilo na Valachách I

Valaština to je věda a není to enom o valašských ponožkách. :) Nebudem lhať, že ani my s ňú nemáme nedy trampoty. No ale baví nás objevovať skryté významy a hlúbku valaštiny. Příkladem teho, jak byli Valaši múdří (a dodnes sú), sú valašské rčení, písničky, pořekadla a přísloví. Pár z nich sme použili aj pro našu reklamu, kerú možeš potkať na tvojich túlkách po Valašském království. Tož sa poďme na pár z nich podívať.

valašský kroj

Objevili sme přísloví, keré znajú snáď všeci Valaši. Ptali sme sa na ňho ve Smolině u Valašských Klobúk, v Luhačovicách aj ve Viganticách, a světe div sa, všeci ho znali a rozumněli mu.

Gdo sa bojí, sere v síni.

Tož pro ty, co nevíja, jak toto pořekadlo vzniklo, to rádi vysvětlíme. Dřív sa chodilo na malú aj velikú ven do kadibudky, gde sa děcka bály, co na ně z téj tmy pod něma može vyskočiť. Eště horší bylo, gdyž byl taký suchý záchod nekolik metrú od baráku nebo třeba u kurníku mezi slépkama. Mama mně dycky vyprávěla, jak ju ségra "uplácala", aby s ňú šla na záchod a čekala na žebřu vedle, že jí bude vyprávjať o ogaroch ze školy. Tož jasné, že si všecko vymýšlala, no bála sa jíť sama. No a gdo neměl odvahu ani ségru, mosel to dělať v síni, a to mohla byť aj kuchyň.

Dřív nebyly baráky jak dneskaj, gdy má každý svůj pokoj, nedaj Bože aj kúpelku. Moja babička žila s dědú, štyřma děckama, svojú maměnkú aj tatínkem v jedné místnosti a k temu měli akoráť malučkú kuchyňku. Tehdá byli ludé jinak tolerantní a také moseli měť aj té odvahy víc jak my dneska. A tož sa proto ešče dneska praví "gdo sa bojí, sere v síni".

 

Do nabitej flinty nigdy nefúkaj.

Takéto přísloví mosí byť všeckým jasné. Dneskaj bysme ho přeložili jako "nedráždi hada bosú nohú". No dřív sa hadú ludé asi tak moc nebáli, ale flintu měl každý hospodář. Tož a to pak už enom stačilo do ňho trošku "fúknúť" třebas u piva v krčmě, gdyž už měl "nabité" z domu, a byla mela. Né nadarmo sa takéto věci pravili.

 

Běda domu, gde porúčá kráva volu!

Tož takýto baner sme nakonec raďéj smétli ze stola. Asi málogdo by si to nechal dneskaj dať na plot u svojeho baráku. :) Tož co na to chcete řécť. Dřív sa žilo ináč. Roby mosely víc poslúchať muža a moc si nevyskakovať. Přeca enom byly většinu času doma, rodily děcka, vařily, staraly sa o domácnosť nebo dřely na poly. Mužský zasejc nosil dom peníze, a tož mosela robka byť potichu a držeť krok.

Dneska už sú ženské samostatné a emancipované. Nejednu by takéto přísloví urazilo. A tož sa nad ním možem enom zasmáť a uvědomiť si, v kolika případoch sa to otočilo tak, že žena fakt porúčá a muž mosí byť potichu. :) Ani jedno ale není dobré, dycky by měla byť rovnováha a úcta mezi partnerama, a to už sa, díky Bohu, na Valašsku dneska děje!

 valašský obrázek

Gdo enom fňuká, není z Valašska.

Gde až sahá Valašsko? Tož o tom sa vedú spory celé staletí a spíš sa všeci k Valašsku hlásíja, než opačně. No ale není nigdo, gdo by mohl rozhodnúť, že jeden ešče Valach je a druhý už ne. A tož sa nám nejvíc lúbí rozdělení, keré říká, že Valašsko je tam, gde sa ludé považujú za Valachy. No a podle totoho přísloví by Valašsko sahalo po tama, gde už si ludé začínajú na všecko ztěžovať a enom fňukajú.

Valaši dycky žili v drsné krajině, gde nebylo jednoduché sa uživiť, a tož si, chťa nechťa, vytvořili jakúsi obranu. Moseli prostě uměť zatnúť zuby a zamakať. Na fňukání a naříkání nebylo čas. Moselo sa pokludiť dobytek, shrabať seno, posekať dřevo, vymlátiť obilí a ešče kořalku vypáliť. Díky téj takéj dokázali přežiť nejeden žal a příkoří. Proto si ju dneska všeci tak ceníja.

 

Všude dobře, gde je slivovica!

Přiznáme sa, že toto přísloví sme si tak trošku vytvořili my z tradičního "Všude dobře, doma nejlíp". Dneskaj, gdyž nás vláda všecky zavřela doma a nemožeme na krok, už toto přísloví všecky akoráť vytáčá, aj gdyž je v něm veliká pravda. A tož sme to trošku přetvořili k obrazu svému. No a gdo može řécť, že to není pravda?

Dycky, enom co sa načne demižón, nebo vytáhne ploskaňa, už sa luďom na tváři úsměv rozlévá od ucha k uchu. Najednú majú všeci o čem vykládať. Jaká byla úroda, kolik sa letos vypálilo, jakú má chuť, estli je štiplavá nebo jemňúčká. Slivovica, to je na Valachách nekonečné téma, keré spojuje aj ty, keří ju nepijú. Milujú ju totiž všeci. Je to naše valašské bohatství, na keré smé právem hrdí. No a ti, co majú slivovičku na mú vjeru rádi, si k ní třeba pořídíja aj naše ponožky s trnéčkama. :)

 

Jak věříš, tak ostane.

Závěrem bysme ti chtěli připomenúť, že aj Valaši dycky věřili ve vlastní silu a že si možú ovlivniť svůj osud. Dneskaj sa temu říká všelijak - mindfulness, meditace, síla myšlenky, jak si správně přát apod. Valaši to všecko věděli už dávno, a tož ti chcem enom popřáť, ať sa děje cokoliv, gdyž budeš mysleť pozitivně a zaměříš svoju pozornosť na to, co ti dělá radosť, budeš takú realitu aj žiť! ZVESELA, JEN ZVESELA, ŽIVOT MOSÍŠ BRAŤ!