Velikonoce aneb jak sa to dělalo a dělá u nás

Velikonoce sa na Valašsku slavily už odpradávna. Jedeň by řekl, že Valašsko je Valašsko a všecky velikonoční zvyky tu sú stejné. No to by sa ale podivil, ony sú totiž iné jak na Rožnovsku, Vsetínsku tak aj na Klobúcku nebo na Zlínsku. Často sa lišíja aj dědinu od dědiny.

Nejdřív si poďme ale ukázať, jak sa čemu pravilo. Pro všecko je totiž inačí název, tož ať "sme doma". Samotný akt, gdy ogaři PO-MLAZUJÚ cérky, aj to, čím to prováďajú, sa nazývájú různě:

Šmigrust a takéj šmirgust, mrskačka, šlahačka aj šlehačka, mrskut nebo buďačka

Pomlázka aneb tatar, karabáč, korbáč, metlička, jalovec aj žila

Vynášaní Mařeny

Velikonoce byly dycky spojené s příchodem jara. Mnozí pravíjá, že jaro začíná vynášaním Mařeny, něgde také Morany, Moreny či smrti. Mařenu je slamněná figura oděná do dívčího kroja. Ta sa vynášá na smrtnú nedělu, 14 dní před Velikonocema a symbolizuje konec zimy a vítání jara. Mařena sa vynášá pro ochranu osob a společenství.

To třeba v Hážovicách, sa Mařena svlékla, zapálila a hodila do potoka, aby s ňú odešla aj zima a nemoci. Jinde sa zasejc po upálení Mařeny do jejího kroja oblékla jedna z cérek a do dědiny donesla majíček (stromek ozdobený pentličkama nebo vajíčkama), kerému sa pravilo takéj létečko nebo májek, aby tak přinesla konec zimy a začátek jara.

Vynášaní Mařeny

Masopust

Velikonocám předcházá masopust, čas zábav, veselí a tanca. Dřív sa pravilo, že gdo na masopust netančil, temu v létě všecky švestky opadaly. Tož to pak ogaři pořádně vysoko vyskalovali, enom aby svoju úrodu ochránili. Na masopust na Valašsku bývajú zabijačky aj svaďby.

Masopust každý rok vyvrcholí před Popeleční středú, gdy sa všade na Valachách koná veselí, na závěr kerého je pochovaná basa, nejpozdějc do půlnoci téj noci. Pochování symbolizuje začátek období, v kerém si na ňu nigdo nezahraje. Ludé totiž věřili, že gdyby basa hrála přes půlnoc a tancovalo by sa, objevil by sa mezi nima ďábel. Jiní takéj říkajú, že země je do doby, než vydá první úrodu, těhotná a za žádnú cenu nesmí byť rušena. Poslední tři dni, keré přecházajú pochovaní basy, sa konajú veliké oslavy, kerým sa nede praví ostatky, jinde končiny nebo fašank.

Masopustní meč s koblihami

Od květné neděle až po Bílú sobotu

Na květnú nedělu, týdeň před Velikonocema, sa nosily dom posvěcené kočičky, keré sa dávaly do obydlí, ale takéj k dobytku aj na pole. Pravilo sa, že posvěcené kočičky měly moc néenom uzdravovať, ale aj přinésť dobrú úrodu. Prach ze zbylých spálených kočiček, kerý sa použil další rok na Popeční středu, symbolizuje zbavení sa chmur aj iných bolestí na těle aj na srdéčku.

Od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty chodili po vesnicách klapotáři (tragáčníci, rapačáři nebo šťukači), keří s řechtačkama nahrazovali zvony, které odletěly do Říma pro požehnání. Nekeří tvrdí, že zvony odlétajú, protože sa naopak bojí řechtaček. Tak aj tak sa pravilo, že pokuď by byť jediný zvon v dědině ostal a zazvonil, přineslo by to celé dědině neštěstí. Zvony tak nahrazujú ogaři s řechtačkama, keří pravidelně obcházajú vesnicu od jedného konca k druhému a vytvářajú tak ochranu celé dědiny. Zároveň aj ráno zvukem budí celú vesnicu, v poledne svolávajú k obědu a večer řechtajú při západu slunka. 

Asi jediné, co je stejné všade na Valachách, je to, jak si takoví rapačáři dělíja vydělané peníze nebo dobroty. Nejmladší dostanú vařené vajica, ti starší drobáky a nejstarší ogaři a vedúcí si nechajú nejvíc peněz. Jednomu by sa to mohlo zdať nespravedlivé, ale na druhú stranu to ty nejmenší motivuje vydržeť a chodiť každý rok rapačovať, aby aj oni byli raz vedúcí a mohli si nechat nejvíc.

řechtačka

Velikonoce pěkně po valašsku

Na Rožnovsku sa v nedělu večer, gdy už mohla byť první zábava, scházali ogaři a schovávali si svoje pomlázky a slivovicu, gde enom to šlo, aby jim je jiná parta nenašla, nezničila a nevypila. Enom co skončila zábava nedy nad ránem, vydali sa s tatarama a lahvinkama na šmigrustové obcházky za cérkama. Od teho sa temu praví buďačky. Néjedna cérka je pak ešče před svítáním z postele vytažená a tatarem vyšlehaná. To si cérky nestihnú na holé nožky ani ponožky nebo punčošky navlécť, aby je to tolik neštipkalo. No a zvykem bylo, že cérka ogary podělila vajíčkama nebo chlebíčkama a oni ji za to ešče slivovičku naléli, aby sa udržovala zdravá aj zevnitř. To kolikrát cérka už k poledni ani dveře neotevřela, jak byly také návštěvy náročné.

Gdyž sa stalo, že světnička cérky byla zamčená, ogaři zpívali ešče hlasitěji a budili tak celý barák aj všecky súsedy okolo. Cérka pak rychle utěkala otevříť, aby aspoň na chvilu zpívať přestali. Cérku vymrskali, chvilu pobyli a vyrazili za další třeba s písničkú:

"Za zlé nám nemějte, že zme tu byli,
a váš poctivý dům naščívili.
Že zme tu byli, za zlé nemějte,
a zas do roka nás tu čekejte."

tatar

Na Klobúcku sa nepravilo enom to, že je mrskačka dobrá pro zdraví cérek, ale že má aj připomínať, jak mrskali Ježíše Krista. Aspoň tak to pravily babičky, co do kostela chodily. Ty takéj kříž na mazanec na připomenutí jeho smrti dělaly. Symbol kříža na mazanec dělajú aj jiní, co Křesťané nejsú, protože znázorňuje propojení božského a lidského světa a takéj symbol věčnosti. Samotný mazanec tak nemosí vyjadřovať enom Boží dar, ale takéj symbol Slunce podle starých Slovanů. No a ešče sa na Valašsku nalévalo opačně jak na Rožnovsku, a to cérky ogarom. Tož to sa nemožete diviť, že často zvládli ogaři obejít enom půlku naplánované trasy a po cestě ztrácali vymrskané vajíčka, chlebíčky aj tatary.

Na Rožnovsku sa dokonce cérky aj do Bečvy vyženú, aby sa tak pořádně ozdravily. Ogaři sa pak ale nestačíja diviť, gdyž sa cérka brání a oni skončíja v potoku s ňú. Šak cérky jim to pomlazení rády vrátíja, gdyž je třeba v úterý, negde už aj v nedělu, vyšlehajú ony. Šak zdraví mosíja byť aj ogaři. No a co zpívajú ogaři, aby to cérky při šlehačce tak nebolelo a viděly v tom enom to dobré?

"Neboj ty sa moja milá, neboj ty sa metličky,
aspoň ti neoprašivjá, tvoje pěkné nožičky.
Metlička a jaloveček, to je dobré koření,
to pomáhá každéj cérce od všeckého bolení."

A jaké sú zvyky ve vaší dědině?